Dneska zážitek, na který nemůžu přestat myslet. Juli se přihlásila na sedmikilometrový běh a běžela dohromady s kamarádkami. Já se šla s Dandou projít s tím, že ji pak přivítáme v cíli - kam ovšem dorazila asi 10 minut před námi, protože s holkama někde špatně zahnuly. Když jsem se s ní setkala, tak z toho byla strašně nešťastná a snad půl hodiny jsem ji utěšovala, že vůbec o nic nejde. A pak jsem se dozvěděla, že když přiběhly, tak se tomu smály a braly to s humorem, načež přišla matka těch holek a sprdla je (teda jenom ty svoje, ale Juli byla u toho), že je diskvalifikují a celkově z toho dělala hrozný problém a byla fakt naštvaná. Já jsem jednak naštvaná na ni a jednak vůbec nechápu. Ať přemýšlím jak přemýšlím, nenapadá mě jediný důvod, proč by mě něco takového mělo jakkoliv vzrušovat a ještě kvůli tomu dítěti vynadat 😕 Jinak bylo to ve stylu maratonu, žádné závody a ty holky to hned hlásily, takže žádná snaha o podvádění - to bylo jediné, co mě napadlo, že si třeba mohla myslet. Fakt nechápu.